Cestopisné promítání L.Kovaříkové a M. Jona: „Na hliníkovém oři divokým západem

15. dubna proběhlo v Galerii Knížecího domu cestopisné promítání: „Na hliníkovém oři divokým západem“ - autorů Lucie Kovaříkové a Michala Jona doplněné mapkami, zvukovými nahrávkami a komentářem obou cestovatelů. Dozvěděli jsme se o tříměsíční cestě jihozápadem USA v létě 2006, při které Lucie s Michalem najeli 5860 kilometrů na kole a na stezkách v národních parcích nachodili pěšky dalších cca 170 km. Projeli jsme 6 amerických států, přičemž pět států důkladně (Kalifornie, Nevada, Utah, Colorado, Arizona) a jeden okrajově (Nové Mexiko). Navštívili jsme 9 národních parků jihozápadu USA – Yosemite, Death Valley (Údolí smrti), Zion, Bryce Canyon, Capitol Reef, Arches, Rocky Mountain (Skalisté hory), Mesa Verde a Grand Canyon (Velký kaňon). Projeli jsme křížem krážem Skalisté hory, popisující výjezd na nejvýše položenou asfaltovou silnici v Severní Americe i přejezd nejvýše položeného průjezdného sedla kontinentu. Zastavili jsme se i v jednom z rodišť horského kola – na trailech v okolí Moabu.
Více o cestovatelích: www.luciemichal.cz
Plakát (doc)

Na kole Divokým západem

15. dubna jsme měli už podruhé možnost setkat se s „cyklocestovateli“ Lucií Kovaříkovou a Michalem Jonem. Tentokrát nás jejich vyprávění o cestě nazvané Na hliníkovém oři Divokým západem zavedlo do jihozápadního koutu USA. Lucie s Michalem tu na cestě strávili 3 měsíce na kolech ověšených nákladem, který vážil okolo 30 kg, ujeli 5862 km. Při své výpravě projeli 9 národních parků, např. Yosemite, Údolí smrti, Rocky Mountains, Mesa Verde, Velký Kaňon, …, zdolali nejvýše položené průjezdné sedlo v Severní Americe a vyjeli i nejvýše položenou asfaltovou silnici v Severní Americe. Jejich vyprávění bylo doplněno zajímavými fotografiemi.

Po skončení besedy jsem přemýšlela o tom, co všechno musí člověk udělat pro to, aby takovouto cestu zvládl, aby každý den dokázal ujet přes 60 km, navíc v nesnesitelném žáru (v Údolí smrti až 60°C ). Kdo by se rozhodl vzdát svého pohodlí a 3 měsíce strávit v sedle kola, postel vyměnil za stan? Myslím, že takový člověk musí být velkým dobrodruhem, navíc musí mít velkou odvahu a disciplínu a samozřejmě také velké zapálení pro cyklistiku, bez toho by to nešlo.

Já bych něco takového nedokázala, vždyť ani nemám kolo!

Kateřina Weberová, septima

Poděkování

Ve středu 15.4. jsem strávil příjemný večer na cestopisné přednášce „ Na hliníkovém oři divokým západem“ Lucie Kovaříkové a Michala Jona , kterou zorganizovala Městská knihovna Moravský Krumlov. Vůbec jsem nelitoval že jsem vážil asi třičtvrtěhodinovou cestu, protože jsem v krásném prostředí galerie Knížecího domu v Moravském Krumlově mohl slyšet spoustu zajímavých informací o jihozápadní části USA doprovázenou krásnými fotografiemi.

Sám velmi rád cestuji, a tak jsem trochu i na obě osoby zažárlil, když jsem zjistil, co všechno už na naší planetě stihli navštívit a kolik času tomu věnují. Na druhé straně jsem byl velmi spokojen jakým způsobem mi dokázali přiblížit nejatraktivnější místa šesti států USA, oblasti, kam bych se určitě také jednou rád podíval. Jestli k tomu někdy dojde, tak to bude zcela jistě odlišným způsobem. Jak už napovídá sám název přednášky, cestovatelská dvojice vše absolvovala po dobu tří měsíců na kole a to u mě téměř s jistotou nehrozí. Cyklistika totiž nepatří k mým oblíbeným sportům.

Ale o to větší jsem měl obdiv k výkonu obou přednášejících. Zejména když popisovali svou cestu kalifornským Údolím smrti zrovna ve chvíli, kdy tam padl teplotní rekord přesahující 60°C. Z toho mě paradoxně až mrazilo. Ale zvládnout i další pasáže jejich dlouhé trasy, zejména ty horské, to by bylo zcela jistě nad mé síly. I kdybych měl jako oni k dispozici dostatek času a občas si dopřál den relaxace v nějakém klimatizovaném prostoru, tolik dní na kole a ještě k tomu pod stanem v tak tvrdých podmínkách, to si vůbec nedovedu představit. Víc už bych si troufl absolvovat s nimi některou z pěších horských túr, ale některá extrémní místa, která jsem na fotkách viděl, bych si zcela jistě taky odpustil.

Naštěstí se dá cestovat i jinak než na kole, i když pohled na svět z hřbetu hliníkového oře je určitě originální a pro vyznavače tohoto sportu těžko nahraditelný. O tom mě ostatně Lucie i Michal během svého vyprávění jednoznačně přesvědčili. Jsem jim určitě vděčný za inspiraci kam se vydat na některou z příštích cest. Nalákat mě k tomu, abych strávil dovolenou na kole se jim sice nepodařilo, přesto chci oběma spolu s organizátory přednášky touto cestou za vše poděkovat.

Ivo Sobotka, Valtice

Beseda cestovatelů Lucky a Michala, kteří jezdí po celém světě jedině na kole, byla velice zajímavá.

Zaujalo nás, že v USA jsou tak rozsáhlé a překrásné národní parky, pohoří a přírodní útvary ze soli a vápence, které se nacházely v jezeře 3krát - 4krát slanějším než obyčejné moře. Výklad Lucky a Michala byl pestrý, plný zážitků a krásné přírody států USA.
Přednáška, která byla doplněna pěknými fotkami z cest, v nás zanechala zážitky.
Těšíme se na další setkání s Luckou a Michalem.

třída 3. OPČ SOŠO a SOUŘ M. Krumlov

Rozhovor pro Moravskokrumlovské noviny.

Dnes, v den konání cestopisné přednášky Lucie Kovaříkové a Michala Jona jsem oba cestovatele požádala o kratičký rozhovor pro Moravskokrumlovské noviny.
Před dvěma lety procestovali na svých kolech národní parky Severní a Jižní Ameriky a právě dnes o této zajímavé cestě seznámí návštěvníky přednášky, kterou pořádá Městská knihovna.

1) Kdy se ve Vašich hlavách zrodila myšlenka, že podniknete cestu právě po národních parcích Ameriky?
Už při cestě kolem světa jsme si říkali, že národní parky ve vnitrozemí jihozápadní části USA by určitě stálo za to projet. Ale tehdy jsme neměli tolik času, z Mexika jsme jeli podél pobřeží Pacifiku na Aljašku. Kdybychom to vzali přes vnitrozemí a zajížděli do všech těch nádherných národních parků, přijeli bychom na Aljašku v zimě, a pak tam možná ke kolu přimrzli. Parky jsme si proto nechali na „někdy příště“. V pasech jsme měli ještě platná americká víza, tak jsme se rozhodli, že na jaře 2006 zamíříme s našimi koly při další cykloexpedici právě do jihozápadní části Spojených států. Tři měsíce nám na prozkoumání tohoto atraktivního koutu světa stačily.

2) Jak dlouho trvaly přípravy a na co nesmí správný cestovatel zapomenout? Přece jen cestujete na kolech a to opravdu nutí zamyslet se, co je skutečně zapotřebí.
Intenzivní přípravy (shánění letenky, získávání informací, plánování trasy) zaberou asi měsíc. Věci, které s sebou vozíme, máme už léta na seznamu. Při balení jen odškrtáváme položky seznamu, takže příprava věcí a jejich zabalení zabere jen pár desítek minut. Za ta léta cestování už opravdu víme, co potřebujeme a s čím bychom se jen zbytečně tahali.

3) Je nějaké místo, které Vám tak učarovalo, že byste se tam chtěli opět vrátit?
Takových míst je celá řada. Konkrétně z cesty jihozápadem USA patří k takovým místům určitě Velký kaňon, Údolí smrti a vůbec celá poušť Mojave, Bryceův kaňon, Skalisté hory.

4) Prozraďte čtenářům, kolik knih z vašich cest jste už vydali a zda v dohledné době nějakou připravujete.
V plzeňském nakladatelství Cykloknihy nám vydali už šest knih. Čtyři o cestě kolem světa (Z Čech až do země vycházejícího slunce, Pod oblohou Jižního kříže, Přes ledové království do zeleného pekla, Od vlků a slonů... hurá domů!), pátou s názvem Na hliníkovém oři Divokým západem pojednává právě o cestě národními parky a poslední, šestou, která se jmenuje Z útulku až k moři, ta je o cestě s naším psem Ernestem do Normandie a Bretaně. Momentálně dáváme dohromady materiál k sedmé knize, ale o čem bude, to si necháme zatím jako překvapení.

5) Co kromě cestování na kole děláte?
Mimo vlastních cest na kole o našich cestách publikujeme články a fotky, píšeme knihy, jezdíme po republice s našimi besedami, průvodcujeme cyklistické zájezdy pro jednu českou cestovku, pořádáme dvakrát do roka cyklistický festival a vedeme internetové stránky www.luciemichal.cz a www.cyklofest.cz. Vlastně všechny naše aktivity jsou spojeny s ježděním na kole.

6) Kam a kdy plánujete další cestu? Vezmete s sebou opět vašeho psa Ernesta?
V létě podnikneme určitě zase nějakou evropskou cyklocestu, na kterou s námi samozřejmě pojede i Ernest. Naším cílem budou opět některé cyklostezky na západ od našich hranic.

Děkuji za rozhovor Irena Závišková