Slepotou život nekončí…

Den otevřených dveří TyfloCentra v Moravském Krumlově 2010

Především pro veřejnost a studenty připravilo TyfloCentrum v Moravském Krumlově, již třetí ročník Dne otevřených dveří. Uskutečnil se v pátek 12. listopadu 2010 v prostorách Městské knihovny. Hlavním záměrem bylo informovat návštěvníky o životě lidí se zrakovým postižením a službách, které jim TyfloCentrum poskytuje.

Celé dopoledne bylo věnováno programu pro studenty moravskokrumlovských základních škol a gymnázia, odpoledne pak byla akce otevřena pro veřejnost.

Studenti si nejprve poslechli besedu o tom, jak zrakově postižení lidé žijí, jaké používají pomůcky i o tom, jak mohou nevidomému pomoci. Poté pro mě byli připraveny čtyři stanoviště, u kterých si mohli vyzkoušet jednotlivé dovednosti, které nevidomý člověk musí zvládat každý den. Studenti pro autentičnost zážitku dostali na oči klapky. Vyzkoušeli si chůzi s bílou holí, zahráli si speciálně upravené hry pro nevidomé, podívali se jak funguje ozvučený notebook a jak na něm nevidomí pracují. K dispozici bylo i velké množství dalších pomůcek, s kterými studenti také pracovali, např. indikátor světla a barev, ozvučený teploměr, indikátor hladiny, mluvící hodinky, ale i jednoduché pomůcky do domácnosti, které nevidomí používají při práci v kuchyni. Studenti odcházeli plni dojmů, nových zážitků a zkušeností.

Po celou dobu Dne otevřených dveří byly návštěvníkům k dispozici dvě pracovnice a také jedna nevidomá klientka. A všichni ochotně odpovídali na dotazy nejen ohledně života lidí se zrakovým postižením, ale také o službách, které TyfloCentrum svým klientům nabízí v oblasti poradenství, volnočasových aktivit a asistencí.      

Celkem navštívilo Den otevřených dveří asi 140 lidí a úspěšně jsme tak navázali na tradici předchozích ročníků. Náš dík patří dvěma dobrovolnicích z moravskokrumlovského gymnázia a také pracovnicím Městské knihovny za pomoc při organizaci akce.

Eva Indrová
TyfloCentrum Brno, o.p.s.,
regionální pracoviště Znojmo

Den otevřených dveří TyfloCentra v knihovně

„Nejvíce mě zaujal rozpoznávač barev, třídič papírových bankovek a Braillovo písmo. Mohli jsme si na chvíli vyzkoušet, jaké to je být slepými, a nebylo to moc příjemné – stále někoho potřebovat, abychom se někam dostali nebo něco udělali. Ukázali nám speciální počítač, obrovskou kalkulačku a hole pro chůzi. Přednáška se mně i celé třídě moc líbila, odcházeli jsme nadšení a s novými poznatky.“
Martina Kašpárková, 9. B, ZŠ Klášterní

„Na besedě mě zaujala ochota lidí, kteří se snaží pomáhat zrakově postiženým, i různé vymoženosti, které jim aspoň trochu ulehčí život.“
Nikola Růžičková, 9. B, ZŠ Klášterní

„Jelikož bych tohle povolání chtěla v budoucnu dělat, líbila se mi beseda moc. Velice mě překvapila cena programu do počítače, aby s ním mohli zrakově postižení pracovat. Netušila jsem ani, že v MK takové centrum vůbec je. Někdy bych se chtěla i pokusit tam zajít a zkusit nějakou pomoc… Abych věděla, co mě v budoucnu čeká.“
Veronika Tauvinklová, 9. A, ZŠ Klášterní

„Došla jsem k závěru: Být nevidomý je těžší, než si myslíme. Existuje spousta pomůcek pro takto postižené, ale je to finančně náročné. Pro představu – slepecký pes stojí kolem 250.000 Kč. Absolvuje velmi náročný výcvik a musí se postiženému obětovat. Asi bych na to, abych pracovala s nevidomými, neměla.“
Darja Kočárová, 9. A, ZŠ Klášterní

„Zaujaly mě předměty, které zrakově postižení lidé potřebují k normálnímu životu. Já bych toto postižení opravdu mít nechtěla a obdivuji všechny, kdo to zvládají.“
Pavla Husáková, 9. C, ZŠ Klášterní

Návštěva Tyflocentra

V pátek 12. 11. se naše třída vydala do Městské knihovny Mor. Krumlov na Den otevřených dveří TyfloCentra aneb Nevidím a nestydím se.
Návštěva byla zahájena přednáškou, při které nám ukázali pomůcky pro nevidomé. Nejvíc mě zaujalo vyprávění  o slepeckých psech. Překvapilo mě, že cena tohoto psa je od 180 000 Kč.

V další místnosti jsme si mohli prohlédnout a vyzkoušet šachy a hru Člověče, nezlob se pro nevidomé. Jedna slečna nám také ukázala, jak se pracuje s notebookem, který je speciálně upravený pro slepé. Na chodbě jsme si vyzkoušeli, jaké je to být slepý. Jeden ze dvojice měl na očích pásku a v ruce slepeckou hůl  a druhý ho vedl za ruku. Bylo to velmi těžké.
Tato návštěva mě velmi zaujala a jsem rád, že jsem si mohl na vlastní kůži vyzkoušet, jaký mají nevidomí život.

Radek Hrůza, 6.tř. ZŠ Ivančická

BESEDA O NEVIDOMÝCH

12.11.2010 se žáci šesté třídy zúčastnili besedy „Jak pomáhat nevidomým“. Po druhé vyučovací hodině se celá třída vydala do Městské knihovny v Moravském Krumlově.

Když jsme vešli do knihovny, přivítala nás paní z TyfloCentra a hned nám šla ukázat některé pomůcky pro nevidomé. Za chvíli dorazila devátá třída z Klášterní a beseda začala. Zástupkyně TyfloCentra nám začala vykládat o způsobu života nevidomých a o pomůckách , které p ou žívají. Nevidomí čt ou prostřednictvím tzv. Braillova písma, toto písmo se čte hmatem. Líbilo se mi, že nevidomí  dokáží pracovat s počítačem, který je pro ně speciálně upraven – zvukem. K orientaci tito lidé potřebují slepeck ou hůl nebo vodicího psa. Vodicí psi se musí trénovat přibližně dva roky, aby dokázali povely, orientaci ve městě a také chránit své majitele. Na konci besedy jsme si mohli vyzk ou šet různé pomůcky.

Bylo to hodně zajímavé a poučné vyprávění.

Dominika Hájková., 6.tř ZŠ Ivančická

Den otevřených dveří v TyfloCentru

Žijí mezi námi lidé, kteří jsou postiženi nějakou vadou. Obdivuji se, jak se umí orientovat mezi námi.

Naše třída se zúčastnila besedy Jak pomáhat nevidomým. Tyflo vada je jedna z nejtěžších. Se zájmem jsme si prohlédli pomůcky, které usnadňují takto postiženým lidem orientaci. Nejvíce mě zaujal počítač, který reagoval na dotyk mluveným slovem. Zajímavé bylo rozpoznávání hodin, barev a používání dotykového Braillova písma. Poučné bylo i vyprávění o výcviku a používání vodicích psů. Tito jsou největší zvířecí pomocníci nevidomých. Nejčastěji to bývají labradoři a němečtí ovčáci. I v Moravském Krumlově potkávám jednu nevidomou paní s německým ovčákem.

Nevidomé občany se snažíme přijímat do naší společnosti a nepřipomínáme jim jejich vadu. Tím jim nejvíc pomůžeme.

Robin Široký, 6.tř. ZŠ Ivančická