Jak se píše kronika

To by název besedy, která se v pondělí 29. 9. uskutečnila ve zrekonstruovaných prostorách Městské knihovny v Moravském Krumlově. Janu Puchegger Chadalíkovou už všichni znají jako vášnivou cestovatelku, málokdo ale ví, že už několik let píše kroniku města Znojma. Dozvěděli jsme se od ní, že psaní měla ráda už ve škole, dokonce tak moc, že tvořila slohové práce i svým spolužákům. Láska k psaní jí zůstala až dodnes. Před několika lety se proto přihlásila do konkurzu na kronikářku města Znojma, který vyhrála, a tak začala její dlouhá cesta s kronikou. Brzy zjistila, že psaní kroniky není žádná volná literární tvorba, ale spíš literatura faktu, kde je potřeba dohledávat a třídit data, sepisovat je, tvořit rejstříky, seznamy a přehledy, ale i přes to, nebo právě proto je to zajímavá práce.

V průběhu besedy jsme si mohli kroniku prohlédnout alespoň v elektronické podobě, existuje totiž jediný výtisk Znojemské kroniky za každý rok a ten leží v archivu, odkud nesmí být odnesen. Pro klienty TyfloCentra byla připravena k nahlédnutí a osahání kronika Moravskokrumlovské knihovny a paní Závišková přivezla kroniku obce Petrovice.

Hodně zajímavé byla i odpověď kronikářky na dotaz posluchačky Co jí psaní kroniky dalo a vzalo?

„Co mi psaní kroniky dalo a vzalo?“ Než odpovím na tuto otázku, je potřeba vzít do úvahy, že často se „co mi psaní kroniky dalo“ prolíná s „co mi psaní kroniky vzalo“. Obě zkušenosti jdou společně, ruku v ruce a někdy je velmi těžké je odlišit. Psaní kroniky mi určitě a neoddiskutovatelně vzalo hodně času. Dalo mi ale možnost, abych ten čas vyplnila smysluplně, tvorbou něčeho, co má určitě smysl pro následující generace. A tak bych řekla, že pozitiva v této oblasti rozhodně převažují. Psaní kroniky mě víc než co jiného naučilo pracovat s materiálem v různých podobách – od novin, časopisů, knih apod. až po webové stránky a osobní povídání si s mnoha osobnostmi a zajímavými lidmi. Naučilo mě vyhledávat si potřebný materiál a také pomocí dedukcí vymýšlet, kde by se tak asi potřebný materiál mohl nacházet. Někdy to byly dedukce úspěšné, jindy méně, ale i to je cenná zkušenost. Při psaní kroniky se stal ze mě a z celé rodiny a kamarádů kolem sběratel letáků, letáčků, plakátů, vstupenek, kalendářů, kalendáříčků, fotek apod. A přibývající množství materiálu mě donutilo hledat stále lepší a lepší systém ukládání a třídění těchto, pro psaní kroniky tak cenných, věcí.

Děkujeme Janě Puchegger Chadalíkové za zajímavou besedu a na další setkání se budeme těšit v příštím roce.