Literární kavárna o J.V.Sládkovi

Z rukou osudu aneb říjnová literární kavárna

Když s počátkem léta roku 1912 J. V. Sládek odešel, rozhostilo se ticho, v němž padal prach na zapomínané dílo: nikdo je nenabízel, nikdo se po něm neptal -- ovšem jak se události naplňovaly, básníkova hodina dozrávala. Přišla s prvním válečným výstřelem a byla naprosto nečekaná a neuvěřitelná. Do konce listopadu roku 1914 bylo dílo Sládkovo rozebráno a stalo se hledanou vzácností. Potvrzuje to i vzpomínka literárního kritika Arne Nováka: ,,Na podzimu třetího válečného roku ocitl jsem se jako rekrut v maďarském Segedíně. Zde jsem se setkal s řeznickým tovaryšem, který mi ukázal, co sebou v batohu nosí: dva svazky Sládka.
Bože můj, to se s tím vláčíte?
Pane, to opatruji a nedám! To mne drží!¨

Mohlo by se zdát, že J. V. Sládek je autorem jednoduchým.
Je to však jednoduchost velice zdánlivá. Ve skutečnosti patří Sládek k těm, kdo se dovedli vžívat do básnické řeči v pravém a původním smyslu slova.
Ti kdo mu porozuměli, vracejí se k němu bez ustání. A vždycky odcházejí obdarováni.

I návštěvníci pondělní kavárny odcházeli 7. října obdarováni. Paní Eva Kopčilová opět excelovala a přiblížila neobyčejným způsobem osud tohoto velkolepého básníka. Kouzelné odpoledne bylo umocněno novými prostorami knihovny, ve kterých se kavárna konala. Poslední tečkou byla vůně kávy a vynikajících buchtiček za které děkujeme studentům SŠDOS.

Za MěK Martina Nováková