Velikonoce v Africe

Poděkování za krásně strávené odpoledne

V těchto dnech jsem navštívila na Domě s pečovatelskou službou povídání s názvem: „Prsten černé Madony aneb Velikonoce v Africe“, které pro nás připravila městská knihovna. Přednášející p. Anička Gigimovová vyprávěla o tom, jak prožila Velikonoce čtrnáct dnů v Africe přímo v buši s místními lidmi, hlavně s dětmi. Neumím vyjádřit slovy ten pocit, který jakoby nás při vyprávění přenesl do míst, které si vůbec neumíme představit a jako bychom ty dny prožívali společně. Bylo to nezapomenutelné! Vřelý dík patří paní Gigimovové, bývalé starostce Vedrovic. Viděli jsme nejméně stovku fotografií, které ona sama nafotila a ke každé byl vyprávěn nějaký příběh.
Já se přiznám, že jsem ji nezdravě záviděla. Ty vzpomínky jí nikdo nikdy nemůže vzít a dík za to, že se o ně podělila s námi všemi.

Vřelý dík Květoslava Novotná

Velikonoce na DPS

Každé jaro chystáme na krumlovský Dům s pečovatelskou službou Velikonoční pásmo, kde seniorům vyprávíme a čteme o různých velikonočních tradicích. Vždycky se na toto milé setkání moc těšíme. Letos jsme se ale rozhodli tento pořad obměnit. Inspirací nám byla Vánoční literární kavárna v naší knihovně, na které Mgr. Anna Gigimovová vyprávěla o svých zážitcích z pobytu v Africe. Protože všichni posluchači byli nadšení a paní Anička nám za stanovenou dobu zdaleka nestihla sdělit všechny zážitky, požádali jsme ji, zda by mohla připravit podobný pořad pro tuto příležitost.

V pondělí 15. dubna 2013 jsme se tedy s kolegyní připravily kávu, donesly ze SOŠ buchtičky, které upekla místní děvčata, a vyrazily na DPS. Začínal pořad nazvaný „Prsten černé Madony aneb Velikonoce v Africe“. Paní Gigimovová měla nachytáno na ukázku spoustu různých předmětů, plodů ze stromů a hraček, které si z Afriky dovezla, a začala své napínavé vyprávění. Už samotná její cesta tam byla velice dobrodružná, to nejzajímavější nás však teprve čekalo. Povídala nám se o velice chudém a náročném životě zdejších obyvatel, kteří jsou však schopni poradit si ve všech situacích a i přes primitivní podmínky dokáží vyřešit některé situace daleko lépe než my. Dozvěděli jsme se o soudržnosti početných rodin, o tradicích, životní úrovni, o tom, co se zde jí a jak se žije. O školácích ve škole, o životě církve, o nebezpečné buši, která čas od času pohltí lidi a už je nikdo nespatří. Viseli jsme jí na rtech, když mluvila o matkách, které milují své děti a nosí je několik let všude sebou ve zvláštní loktuši na těle, o otcích, kteří se snaží uživit své velké rodiny, o dětech i o starých lidech, kteří se snaží pomáhat ze všech svých sil. Při vyprávění o žebrání, chudobě a některých dalších bolestech i nešvarech zdejší společnosti jsme se zastyděli nad svým reptáním nad podružnými věcmi. Naši představivost doplňovala spousta velkých barevných fotografií, které kolovaly mezi posluchači.

Vyprávění paní Aničky bylo opravdu dobrodružné, jak sliboval plakát. Bylo ale též dojemné a místy i úsměvné. Návštěvníkům se ani nechtělo končit. Někteří z nich se dožadovali dalšího pokračování a někteří měli dokonce i slzy v očích.

Abychom trochu překonaly smutek, že už musíme skončit, předaly jsme účastníkům malé dárečky od dětí ze školní družiny ZŠ Klášterní, které vyrobily s paní vychovatelkou Hradcovou. Tentokrát to byly zápichy do květináče ve tvaru kytičky. Všichni senioři z nich měli velkou radost. A tu jsme měly i my s kolegyní, a věřím, že i paní Gigimovová, když jsme viděly, že tato akce se líbila a všichni odcházejí spokojení.

Za MěK Moravský Krumlov Radmila Dvořáková