Litva kraj jantaru a dřevěných křížů

Jana Puchegger Chadalíková připravuje cestovatelské besedy pro klienty TyfloCentra a návštěvníky knihovny už tradičně. Beseda o Litvě tentokrát však byla trošku jiná, neboť její součástí byla i ochutnávka jednoho z oblíbených litevských jídel, které pro návštěvníky paní Jana připravila. Nebyly to ale „cepeliny“, které jsou nejtradičnějším litevským pokrmem, ani studený boršč, který je také pro Litvu velmi typický, nýbrž salát viněgred. S tím se setkáte nejen v Litvě, ale i v dalších zemích na východ od nás a plní roli rychlé svačinky či večeře. S trochou nadsázky je to něco jako u nás vlašský salát s rohlíkem. Když už jsme ochutnávali, zastavili jsme se i u cen v obchodech a především v restauracích. Ty jsou totiž oproti nám docela vysoké a tak není úplně snadné se v Litvě skoro týden po restauracích stravovat. Existuje tam i něco jako naše polední menu, ale v nabídce v litevštině je dost složité se vyznat.

Od jídla jsme přešli k městům a místům, které paní Jana navštívila – poklidné Raseinai, poutní místo Šiluva, zajímavé Šiauliai, druhé největší litevské město Kaunas a překrásným podzemím, Kuržská kosa – naprosto unikátní poloostrov, na který se dostanete z města Klaipéda. To bylo během dřívějšího režimu pro běžného návštěvníka zcela nedostupné. Vládl mu zbrojní průmysl a utajování všeho, všude a všech. Řeč byla také o litevském letním přímořském letovisku Palanze. No a rozhodně nebylo možné vynechat Horu křížů, protože kdo „nebyl na Hoře křížů, nebyl v Litvě“. Zajímavá byla také návštěva kláštera v Tytuvénai, který se nachází nedaleko od Hory křížů. Vynechat nebylo možné ani turistický symbol Litvy – starobylý hrad Trakai, který se majestátně tyčí uprostřed jezera. Celé povídání zakončila vzpomínka na hlavní město Litvy – Vilnius. Povídá se: „Ať stojíš ve Vilniusu kdekoliv, vidíš kostel. Pokud kostel nevidíš, ukroč vpravo nebo vlevo. Pokud ani potom nevidíš kostel, nejsi ve Vilniusu.“

Protože beseda byla jako vždy v moravskokrumlovské knihovně přizpůsobena potřebám klientů TyfloCentra, byly její součástí také věci k haptické prohlídce – klobouky litevských umělců, keramika z hradu Trakai, litevské mince, hedvábný šátek z Vilniusu, kovaný výrobek litevských kovářů.

Ani vidící návštěvníci besedy ale ošizeni nebyli. Součástí besedy bylo i amatérské video s mnoha zajímavými záběry Litvy, fotografie, letáčky, informační prospekty. Právě na besedách v Moravském Krumlově je hezky vidět, že integrace lidí zdravých i těch s nějakým zdravotním handicapem funguje překrásně a není na překážku zajímavě prožitému odpoledni.

Jana Puchegger Chadalíková, Eva Pexová