Osud jménem Ležáky

Ve čtvrtek 12. října jsem zúčastnila velice zajímavé a dojemné besedy s paní Jarmilou Doležalovou ml. Paní Jarmila na mne působila velice příjemným dojmem už při prvních minutách besedy. Ve více jak dvou hodinách jsem také zjistila, že je to žena, která je velice dobře informovaná o historii obce, ze které pochází její rodina. Paní Jarmila není jen zapálená pro historií obce (osady) Ležáky, ale především je dcerou ženy, paní Jarmily Doležalové st., která se v Ležákách narodila a ve dvou letech byla násilně odvlečena do Polska a tam poněmčena. Jako i jiné děti z Lidic a Ležáků. Další historii jistě známe všichni z hodin dějepisu, ale nevíme už, že tyto děti byly i třikrát za život odtrhnuty od rodin, které milovaly, ať už to byly rodiny původní české, nebo pak ty německé. Že byly násilně zbaveny svých kořenů, tzv. vykořeněny. Z poutavého vyprávění paní Jarmily jsem se taktéž dozvěděla, kde její maminka vyrůstala (jak v Čechách, tak v Polsku), že měla štěstí na svoji pěstounskou rodinu v Polsku, která ji láskyplně vychovávala. Některé "poněmčené" děti takové štěstí neměly. Paní Jarmila nám vyprávěla také o osudech ostatních ležáckých dětí, o tom, co se dělo v Ležákách během války i po válce. Celá beseda byla taktéž umocněna tím, že besedu zcela „náhodně“ navštívila paní, která byla jedna z přeživších lidických dětí. A tak jsem si v jeden čtvrteční podvečer zopakovala kousek smutné historie, která nelahodí uším. Ale oči bychom před ní rozhodně zavírat neměly.

Lucie Dvořáková

Milí čtenáři, děkuji, že jsem mohla u Vás přednášet “Osud jménem Ležáky.“ Je jen na každém z nás, co ze svého života udělá – i přes nepřízeň osudu a dějin.

Jarmila Doležalová ml.