Dům U modrého šifu

Literární kavárna nás 6. března přenesla do 18. století do pražského domu U modrého šifu, ale také do okolí Prahy, kde v romantickém přírodním prostředí stál Dubový mlýn. Zdědil jej po svých mlynářských předcích Josef Mysliveček prvorozený syn Matyáše Myslivečka. Vyrůstal se svým bratrem dvojčetem Jáchymem a sestrou Marianou v prostředí Starého města, kde rodina vlastnila Staroměstský mlýn u kamenného mostu, který otec koupil a přestavěl. Oba plavovlasí chlapci s azurově modrýma očima byli k nerozeznání podobni, lišili se povahou a zájmy. Jáchym byl skromnější, rozumný, spolehlivý, zato Josef byl prudší, vznětlivý, měl rád společnost. Už jako malý rád navštěvoval šenk, který byl v přízemí domu U modrého šifu, kde rodina bydlela, a poslouchal lidové písně a vyprávění krajánků. Vše ukládal do paměti a později zúročil ve své hudební tvorbě. Otec byl váženým pražským občanem, a proto dbal na výchovu a vzdělání svých dětí. Navštěvovali školu u Dominikánů, potom kolej klementinskou, kde Josef poznal společnost šlechtických synků, kteří si ho oblíbili a často jej ve mlýně na Starém městě navštěvovali. Po ukončení filosofických studií se oba chlapci vyučili mlynářskému řemeslu, jak to slíbili otci, který zemřel, když jim bylo 12 let.

Životní dráha Josefa v mlynářském povolání velmi záhy skončila. Od mládí vynikal hrou na housle a toužil se dál vzdělávat v hudební skladbě. Jeho hudební sny se naplnily ve slunné Itálii, kam tajně odjel v roce 1763. Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první kantáty “Zmatek na Parnasu“ uvedené v Parmě v r. 1765. V r. 1771 získal v Bologni titul accademico filarmonico, kterého si nesmírně vážil a připojoval ho ke svému jménu. Jeho tvorba byla velmi rozsáhlá, napsal 26 oper, řadu oratorií sinfonií a nástrojových komorních skladeb. Byl považován za jednoho z nejtalentovanějších skladatelů konce 18.století. Zažil v Itálii na cizince závratnou kariéru operního a oratorního skladatele. Stal se uznávanou a žádanou osobností, pohyboval se v nejvyšších šlechtických kruzích. Obdivoval jej W.A.Mozart, několikrát se spolu setkali a stali se přáteli.

Během svého působení v Itálii cestoval z města do města, komponoval pro různá divadla a nikdy nepřijal stálé místo. Odmítl také stát se zaměstnancem na některém z panovnických dvorů. Žil životem svobodného umělce se všemi jeho přednostmi i riziky. Tvrdil, že není stvořen pro podřízené místo dvorního kapelmajstra. Nikomu se nenabízím, ani vladařům, jsem svobodný duší, tělem i svým uměním. Přes nesčetné úspěchy, které měl v celé Itálii, jej neustále provázely finanční problémy, těžkosti s věřiteli, půjčky. Byl velmi štědrý, rád rozdával dárky nejen svým kolegům v divadle, ale i chudým dětem na ulici, své honoráře velmi brzy rozptýlil. Tuto vlastnost měl již od dětství, kdy s oblibou, předával dárky služebnictvu v jejich domě.

Jaké místo zaujal v naší hudební kultuře Josef Mysliveček? Bez jakýchkoliv pochyb patří k našim nejtalentovanějším skladatelům, jehož tvorba předcházela klasicistnímu hudebnímu stylu. Jeho díla psaná s obdivuhodnou lehkostí jsou plná líbezných melodií. V životním příběhu J. Myslivečka je stále mnoho nejasností, které čekají na nová bádání v italských archivech. Také jeho díla by si zasloužila nová uvedení v koncertních síních nejen u nás, ale i v zahraničí. Velký dík patří paní učitelce Kopčilové, která nám přiblížila životní dráhu neprávem pozapomenutého skladatele, který ve své době zazářil na italských pódiích a šířil slávu českého hudebního umění po celé Evropě.

Pod vysokou klenbou zní tóny houslí Concerto in maggiore, prsty běhají po hmatníku nahoru a dolů tvoří vznosnou melodii. Jak geniálně napsané pro tento nástroj – díky maestro IL BOEMO !


J. Slouková