O knihovnách - J. Kratochvil

Městská knihovna v Moravském Krumlově čtenářskými vrátky Jsem pravidelným návštěvníkem moravskokrumlovské knihovny, ale než tam nahlédnu svými čtenářskými vrátky, tak předem něco o knihovnách vůbec, totiž o tom, jak plní své čím dál náročnější poslání v dnešní složité době.

Knihovny jsou jedním z nejvýznamnějších kulturních statků, otevřených všem a takříkajíc za každého počasí. A dopřejme si to obrazné srovnání, že knihovna je svým způsobem benzinka, kde si každý může natankovat právě tolik kulturních prožitků, aby pak mohl jet na plný pecky dál, anebo si pokojně pendlovat svým každodenním životem. Odedávna platí, řekni mi, co čteš, a povím ti, kdo jsi. A stejně tak platí, pověz mi, jak často chodíš do knihovny, a prozradíš tak, jak soustavně se staráš o aktualizaci svých kulturních informací, jinak řečeno o své duševní zdraví. Jistěže každý máme svou vlastní knihovnu, ale už ji nestačíme doplňovat, zvláště když v našem městě už nenajdeš knihkupectví, zatímco knihovna má stále čerstvé knižní novinky. Všichni taky máme doma počítače, jenže informace z internetu jsou čím dál víc zahlceny dezinformacemi, fake news a hoaxy, a právě nastupující umělá inteligence má sice neomezenou informační kapacitu, ale stejně tak neomezenou schopnost si s námi občas i nezodpovědně zahrávat. A tady mají zas knihovny své nezadatelné poslání. Studium knihovnictví je totiž dnes spojeno se studiem informatiky, takže knihovny nejsou jen dokonale katalogizovanou zásobárnou knih, ale navíc i všem dostupnou informační databází, v níž ale neřádí zlí šotci, ti trollové z informačních sítí.

A nepochybnou hodnotu a význam knihoven však paradoxně potvrzuje taky to, že vždycky, když někde nastupuje nějaký autoritativní režim, tak si okamžitě pospíší koniášsky vyplenit knihovny. To jsou pak ty hořící hranice knih ihned po nástupu hitlerovské totality, ale taky čistky v knihovnách za sovětské „normalizace“. A to samozřejmě postihlo i knihovnu v Moravském Krumlově. V roce 1972 byli svolání ředitelé krajských knihoven na přísně utajený aktiv. A krátce poté pak přišly seznamy knih takzvaných „zakázaných autorů“, knih určených k napytlování a v zapečetěných pytlích pak ke svezení do likvidačních skladů. Na Znojemsku byly ty zakázané knihy, tedy i knihy z knihovny v Moravském Krumlově, svezeny v těch napytlovaných štosech do vesničky s roztomilým jménem Stošikovice u Znojma. Tady je už čekala pečlivě vybraná stodola, totiž stodola, co měla střechu jak řešeto, takže deště se postaraly o likvidaci knih. A tak když se koncem roku 1989 zase směly „zakázané knihy“ do knihoven vracet, pro znojemské knihovny už bylo pozdě, ze stošikovické stodoly už nebylo co vracet. A dodejme, že paní Libuše Prosecká, která v tom čase vedla knihovnu v Moravském Krumlově, na vlastní riziko zachránila z těch napytlovaných knih, z těch libri prohibiti, aspoň několik knížek, které pak přežily ten koniášský čas aspoň v soukromých knihovnách. Tolik historické okénko, co znova potvrdilo, že osudy knih jsou taky podobenstvím osudů lidí, a Husákův „normalizační“ čas se tak zrcadlil i v osudech knihoven.

Přestože mám svou vlastní obsáhlou knihovnu, patřím k těm, co často a mlsně nahlíží on-line katalogem do městské knihovny, čím bych si tam doplnil svůj čtenářský jídelníček. Jak už řečeno, nabídkou knih činnost knihovnic zdaleka nekončí. Tož například jejich starost o dětské čtenáře, a to nejen v literárních a výtvarnických dílnách, takže školní pedagogická práce je dnes už nemyslitelná i bez knihovnické péče o dětské čtenáře. A Moravský Krumlov je po celý rok oživen bohatou mimoknihovní aktivitou knihovnic. Svým způsobem tak suplují třeba i neexistencí velkých městských kulturních institucí, které si malé město nemůže dopřát.

Jsem jen pouhý čtenář, který vstupuje do knihovny čtenářskými vrátky, ale spoléhám na to, že knihovnice mohou být třeba taky - a dopřejme si ten idylický obrázek - těmi anděly, co pomáhají při chůzi po lávce nad propastí těch dnes tak rozplevelených dezinformací. Ocenit práci městské knihovny je samozřejmě věcí příslušných odborníků, avšak už taky Ocenění co komunitní knihovna obdržela, ale troufnu si tvrdit, že my vděční čtenáři jsme přitom tím oceněním nejcennějším.